Sociální služby

Sociální služby zajišťují pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení.

Sociální služby v České republice

Sociální službou je činnost, kterou zabezpečují poskytovatelé sociálních služeb na základě oprávnění dle zákona č.108/2006 Sb., o sociálních službách, s účinností od 1. 1. 2007. Jsou poskytovány jednotlivcům, rodinám i skupinám obyvatel. Zaměřují se na zachování co nejvyšší kvality a důstojnosti života lidí. Mezi nejpočetnější skupiny příjemců sociálních služeb patří zejména senioři, lidé se zdravotním postižením, rodiny s dětmi, ale také lidé, kteří z různých důvodů žijí "na okraji" společnosti. Prostřednictvím sociálních služeb je zajišťována pomoc při péči o vlastní osobu, zajištění stravování, ubytování, pomoc při zajištění chodu domácnosti, ošetřování, pomoc s výchovou, poskytnutí informace, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, psycho a socioterapie, pomoc při prosazování práv a zájmů.

Základními činnostmi při poskytování sociálních služeb jsou pomoc při zvládání základních životních potřeb, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování nebo pomoc při zajištění bydlení, pomoc při zajištění chodu domácnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, poradenství, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. 

Dělíme je na tři druhy, které mohou být poskytovány různou formou, a to terénní, ambulantní a pobytovou.:

  • služby sociální péče   
  • služby sociální prevence
  • sociální poradenství    

V České republice máme různé typy zařízení sociálních služeb, a to denní stacionáře a týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, chráněná bydlení, azylové domy, domy na půl cesty, zařízení pro krizovou pomoc, nízkoprahová denní centra, sociální poradny, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, noclehárny, terapeutické komunity, sociálně terapeutické dílny, centra sociálně rehabilitačních služeb,  pracoviště rané péče, intervenční centra, zařízení následné péče a hospicová péče.

Práce v sociálních službách je především pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, a tou jsou například služby sociální péče napomáhající osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. Spoustě problémů jde společným úsilím a vzděláváním předcházet. Služby sociální prevence vedou k tomu, jak zabránit sociálnímu vyloučení osob. Cílem je pomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů.

Vize, přínos, význam segmentu

Ve zdravotnictví a sociálních službách v Česku působí 271.900 žen a 67.300 mužů. Jsou to 2,4% všech zaměstnaných mužů a 12,6% zaměstnaných žen v ČR. 1% zaměstnaných v Česku odpovídá asi 50.000 lidí. Ve zdravotnictví dělá 4,8 procenta pracovníků. Celkem 1,4 procenta zaměstnanců pracuje v domovech pro seniory a v dalších pobytových zařízeních. Sociální služby v terénu poskytuje 0,7 procenta pracovníků. 

V souvislosti se stárnutím populace rok od roku stoupá i společenská poptávka po zaměstnancích v oblasti sociálních služeb. Ne všichni si ale uvědomují, o jak náročnou pracovní pozici jde, a zdaleka ne všichni v konfrontaci s praxí také nakonec obstojí.

Trend stoupající poptávky po sociálních službách má své důvody. Tím hlavním je nepopiratelný fakt, že rostou počty klientů těchto služeb. Příčinou je nejen prodlužující se věk se všemi klady a zápory s tím spojenými, ale i změny v pojetí rodiny v dnešním světě. Starších lidí rychle přibývá. Podle střední varianty projekce demografického vývoje zpracované Českým statistickým úřadem by měli lidé starší 65 let v roce 2030 tvořit 22,8 % populace, v roce 2050 pak dokonce 31,3 %, což představuje přibližně 3 miliony osob. V roce 2007 přitom tvořily osoby starší 65 let 14,6 % obyvatel naší země. Zájem o služby poroste, řady klientů poptávajících některou ze sociálních služeb se proto budou rychle rozšiřovat. Znamená to, že společnost bude potřebovat stále více kvalifikovaných zaměstnanců schopných poskytovat sociální služby. Z pracovníka v sociálních službách se tak už dnes stává plnohodnotná profese s perspektivou. Zájemci o práci v sociálních službách najdou uplatnění jak v pečovatelských domech, tak při individuální práci s klienty v jejich domácnostech. Pro mnohé klienty jsou pracovníci v sociálních službách jedním z mála kontaktů s okolním světem.

Pro výkon pozic v sociálních službách je důležitá odborná příprava, a v tomto směru pomáhají programy ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), zaměřené na zvyšování kvalifikace pracovníků v sociálních službách. Mnohé z nich jsou financovány z Evropského sociálního fondu.

(Zdroj: ČSÚ)

Statistické informace a predikce vývoje

Jaké jsou průměrné platy pracovníků v sociálních službách?

  • Sociální pracovníci v oblasti veřejné správy měli průměrný plat v roce 2016 - 26 434 Kč, 
  • Sociální pracovníci v oblasti zdravotnictví (kromě péče o zdravotně postižené) 25 415 Kč
  • Sociální pracovníci poradenství (včetně pedagogicko-psychologických poraden) 24 867 Kč
  • Sociální pracovníci v azylových domech, nápravných a jiných zařízeních 24 626 Kč
  • Sociální pracovníci v oblasti péče o děti a mládež (kromě péče o zdravotně postižené) 24 010 Kč
  • Sociální pracovníci v oblasti péče o seniory (kromě péče o zdravotně postižené) 23 059 Kč
  • Sociální pracovníci v oblasti péče o zdravotně postižené 22 134 Kč

(Zdroj: Informační systém o průměrném výdělku (2017))

Česká společnost stárne. Lidí, kteří budou potřebovat služby a pomoc, bude přibývat. Podle demografů nejvýraznější změnou příštích let a desetiletí bude právě růst počtu i podílu žen a mužů v hodně vysokém věku. Práce v sociální oblasti je přitom stále finančně i společensky nedoceněná. Chybějí kvalifikovaní lidé a rozumný dotační a vzdělávací systém. Odbory na tuto tíživou situaci každoročně poukazují, žádají personální a mzdové zabezpečení pracovníků. Ohlásily, že o přidání do platů a mezd budou pro rok 2019 znovu usilovat. Dále žádají stejné podmínky bez ohledu na právní formu sociálních služeb. Odměňování v sociálních službách je i přes zvýšení v posledních letech stále nízké. Také poskytovatelé služeb si každoročně stěžují na to, že jim finance na platy/mzdy zaměstnanců a provoz chybějí. Upozorňují na to, že ceny energií, vybavení a dalšího materiálu rostou. Několikrát již pohrozili, že pokud nedostanou víc finančních prostředků, budou muset nabídku služeb omezit. Tím dojde k výraznému omezení kvality a především dostupnosti sociálních služeb, zejména pro klienty v pobytových zařízeních poskytujících zdravotní a sociální péči. 

V České republice pracuje cca 100 tisíc zaměstnanců v odvětví sociálních služeb. Ptáme se, zda je tento počet dostačující – odpověď zní ne. Zaměstnanců na počet seniorů, kteří jsou odkázáni na seniorská zařízení, je opravdu nedostatek. Scházejí tak stovky pečovatelek a pečovatelů, kteří by se o potřebné starali. V České republice je zhruba 2000 poskytovatelů sociálních služeb. Reálné náklady na tuto činnost jsou podle poskytovatelů 200 až 250 Kč/hodinu, ve skutečnosti za ni dostávají maximálně 130 Kč/hodinu. Rozdíl ve většině případů platí stát či samospráva.

Z výše uvedených důvodů MPSV letos připravuje novelu zákona o sociálních službách, která by měla financování do budoucna upravit. Podle plánu by poskytovatelé služeb, které kraj zařadí do své sítě potřebných zařízení, měli mít na dotaci nárok.

(Zdroj: http://osz.cmkos.cz/cz/clanky/1-6-2018-socialni-sluzby-statistika.aspx)

Přestože od roku 2014 platy a mzdy v oblasti sociálních služeb rostly, stále za rok 2017 nedosahují průměrné hrubé měsíční mzdy v národním hospodářství, která činila 29 504 Kč, reálně se oproti předchozímu období zvýšila o 4,4 %.

V odvětví sociálních služeb pracuje za plat zhruba 55 % zaměstnanců, zbytek pracuje za mzdu. Ačkoliv za rok 2017 v sociálních službách došlo k navýšení prostředků na platy o 14,9 %, průměrný měsíční plat na zaměstnance činil pouze 23 876 Kč, tedy o 23,6 % méně, než je průměrná mzda v České republice. Pracovníci odměňovaní mzdou (neziskové a církevní organizace) na tom byli cca o 1000 Kč hůře, jak nás o situaci informují jednotliví pracovníci.

Vše o počtech pracovníků a jejich odměňování tedy závisí na kolektivním vyjednávání. Protože MPSV nevede vypovídající statistiku o počtu pracovníků a jejich odměňování mzdou, nemáme ani my z těchto zařízení k dispozici vypovídající statistiku a údaje o jejich mzdách. Celková výše platů zaměstnanců byla ovlivněna skladbou odvětví sociální péče a strukturou kategorií zaměstnanců, včetně jejich odborností a specializací.

Citelný odliv je meziročně zaznamenáván například u sanitářů, ošetřovatelů, ergoterapeutů, atd. Ačkoliv průměrné platy se v těchto profesích meziročně zvýšily, přesto se nezastavil odchod těchto zaměstnanců. Jde totiž o fyzicky i psychicky velmi náročné profese, proto zaměstnanci odcházejí za méně stresujícími podmínkami a výrazným mzdovým ohodnocením do jiných oborů.

(Zdroj: //www.mpsv.cz/files/clanky/31493/Statisticka_rocenka_z_oblasti_prace_a_socialnich_veci_2016.pdf)

Klíčové obory segmentu

Sociální služby

Mezi pracovníky působící v pomáhajících profesích lze kromě pracovníků vykonávajících tyto obory dále řadit zdravotní sestry, pracovníky v sociálních službách, učitele, manželské a rodinné poradce, fyzioterapeuty apod. Některé činnosti vykonávané profesionálními pracovníky zajišťují v některých případech také dobrovolní pracovníci (dobrovolníci). Pracovník v sociálních službách má v náplni práce přímou obslužnou péči o osoby, pečovatelskou a výchovnou nepedagogickou činnost. Součástí může být pomoc při vytváření pracovních návyků nebo volnočasových aktivitách zaměřených na rozvíjení osobnosti. Nejčastěji je pak v povědomí veřejnosti pečovatelská činnost v domácnosti spojená s výkonem práce s osobami s fyzickými či psychickými obtížemi. Především jde o pomoc při osobní hygieně, oblékání či stravování.

Pracovník v sociálních službách dosáhne potřebného vzdělání pro svoji práci absolvováním kvalifikačního kurzu. Délka tohoto kurzu závisí na dosaženém vzdělání (ZŠ, SŠ +150 hodin; SŠ, SOŠ + 200 hodin). Podmínkou je absolvované minimálně základní vzdělání, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a také kladný vztah k péči o starší, postižené a nemohoucí osoby. Pracovník v sociálních službách se uplatní v pečovatelských službách v domácnostech, v ambulantních či pobytových zařízeních sociálních služeb. Jedná se třeba o stacionáře, léčebny, domovy pro seniory či pro osoby se zdravotním postižením a zdravotnická zařízení lůžkové péče. Všude tam, kde klient potřebuje pomoc při osobní hygieně, poskytnutí stravy a zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu. 

Sociální práce

Podívejme se, jaká jsou tu konkrétní povolání a jaké musíte splnit nároky na jejich výkon. Obecně se tyto profese nazývají pomáhající profese. To je všeobecné označení pro profese zaměřené na pomoc druhým. Pojem zahrnuje lékařské obory, psychologii, pedagogiku a sociální práci (srov. heslo sociální pracovník). 

Sociální pracovník vykonává sociální šetření, sociálně právní poradenství, sociální prevenci, poskytování krizové pomoci atd. Jedná se často o analytickou, metodickou a koncepční činnost v zařízeních poskytujících služby sociální péče. Sociální pracovník získá potřebné vzdělání studiem na vyšší odborné nebo vysoké škole v oborech vzdělání zaměřených na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociálně právní činnost, charitní a sociální činnost.

Sociální pracovník je kvalifikovaný pracovník vykonávající činnosti, které přispívají k uskutečňování smyslu a účelu sociální práce, tj. k ochraně lidských práv a lidské důstojnosti a k podpoře sociálního bezpečí osob. Tyto odborné činnosti jsou vykonávány v souladu s rozsahem odborné kvalifikace sociálního pracovníka. Sociální pracovník při své práci využívá metody sociální práce (např. metody práce s osobami se sluchovým postižením, s drogově závislými osobami atd.) a poznatky dalších oborů, jakými jsou např. právo, psychologie, sociologie. Předpokladem pro výkon povolání sociálního pracovníka je svéprávnost, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost odpovídající požadavkům stanoveným zákonem.